2. díl příběhu- Bouřlivé neštěstí

10. dubna 2010 v 20:22
Ráno mě probudilo něco, co mě lechtalo na noze... Byl to Aragog. Nasypala jsem mu do misky jídlo a tiše se proplížila do kuchyně pro něco k snědku. Bylo teprve pět hodin, ale já měla trému ze školy. V tom jsem před sebou uviděla záblesk světla, který mě oslnil. Za mnou se vyřítil Aragog. Knučel a kvičel, já byla neštěstím bez sebe, ale chtěla jsem zařvat... Vydala jsem ze sebe jen podivný dávivý zvuk a pak jsem se svalila nazem. Krčila jsem se a pořád se snažila křičet... Bylo to jako kdyby mě to pohltilo. V tom jem uslyšela rozladěný výkřik a pak se ke mě svalila máma.,,Co se stalo, miláčku?" ptála se a táta na to samé. Přemýšlela jsem.... A pak mi to blesklo hlavou: ,,Já si, než jsem šla spát, ještě něco chtěla vzít, ale unula jsem a zdál se mi hrozný sen". Mámá vypadala, jako kdyby měla každou chvíli omdlít, ovšem úplně bezstarostně řekla, že jse připravit cereálie. Sedli jsme si s tátou a začali si povídat. ,,Víš... Já mám takový pocit, že nám něco tajíš, Kamilo", řekl mi posmutněle táta. Nevěděla jsem, co mám říct, ale naštěstí už máma hodila na stůl mističku s cereáliemi. Moc jsem toho nesnědla. Když už bylo světlo, tak mi máma ohlásila, že za hodinu přijede školní autobus. Šla jsem se umýt a převléknout, pak jsem ješě hrála aport s Aragogem a pak: ,,Ae ne! Školní autobus"! Vzala jsem tašku a  vyběhla ze dveří. Nasedla jsem a sedla si vedle nějaké malinké holčičky. ,,Ahoj"! oslovila mě a holka sebevědomě. ,,Ahoj"! kníkla jsem stydlivě. ,,Já jsem Kamila". ,,A já Anna"! vykřikla ta holčička. ,,Deš porvý do školy?" zeptala se mě Anna. ,,Hmm..." řekla jsem. ,,Ale moc se mi nehce, já jsem hrozně stydlivá". ,,Toho jsem si všimla" řekla posměšně Anna. ,,Ale chodím do té samé třídy, jako ty. Sednem si vedle sebe, naše třídní je super"! Když jsme dojeli, vytlačili jsme se s Annou jako první ven a já se koukla: Bylo to něco jako takový hrad, ale strašně vysoký! A já mám strach z výšek! Probrala jsem se až když mě Anna tahala za rukáv: ,,Už musíme jít! Třída je až nahoře"! ,,Cože"? neudržela jsem se. ,,Ale já mám šílený strach z vejšek"! Anna na mě chvilku koukala s otevřenou pusou a potom mě chytla za ruku a odtáhla do tý školy. Vyběhli jsem po schodech do třídy, která byla zaplněná až na dvě lavice úplně vzádu. Sedli jsme si, vytáhla jsem si učebnici a zazvonilo. Ozvalo se sladké: ,,Dobrý den, milí žáci"! Anna mi pošeptala: ,,Tohle ta učitelka dělá vždycky". Uchechtla jsem se a postavila se tak, jako zbytek třídy. Do třídy vplula ladná postava. Měla blonďaté vlasy, krásně bledě modré očiměla schované pod tenkými brýlemi a byla oblečená v letních šatech. Usmála se a pronesla: ,,Kamila už si našla kamarádku"? Zčervanala jsem a všichni se na mě podívali. ,,Ahoj"! špitla jsem bezradně. O velké přestávce jsme šli an zahradu. Anna mi ukázala rybníček, skluzavky, bazén a houpačky. Pak jsme si vlezli na houpačky a povídali si. Na oběd jsme šli asi v půl jedné hodiny odpoledne. Vzali jsme si ho ven na zahradu, vrátili talíře a šli směrem k autobusu. ,,Hele, co kdyby si šla dneska k nám"? zeptala jsem se nny. Anna se zamyslela a pak řekla: ,,Dneska nic nemám... Tak to by asi šlo"! Zvedla jsem telefon a nahlásila jsem, že bych si k sobě vzala kamarádku. Máma potěšeně vyjekla: ,,Kamarádku? Ty máš kamarádku? Ale... No... Tak u nás může spát, no" Řekla jsem, že ano a pak tu úžasnou novinu nahlásila Anně. Když jsme přijeli k našemu domu, vyšla jsem ven. Táta zrovna něco kutil a když jsem se podívali lépe, vyjekla jsem: ,,Ty děláš boudu"! ,,Ano"! Koukla jsem se na Annu a přistoupila blíže k tátovi: ,,Tati, tohle je Anna. Anno, tohle je můj táta Aleš". ,,Ahoj, Anno! Můžeš mi řkat Aleš"! Šli jsem směrem k domu a v tom něco vyběhlo ze dveří. Anna zavřískla: ,,Bígl"! a sladce se na psa usmála. Aragog se zastavil, lítosti na mě pohlédl a přiběhl k Anně. ,,Ahoj, pejsánku! Jakpak seč jmenuješ"? ,,Aragog", pískla jsem. Aragog ke mně skočil a já ho obejmula. Vešli jsme do baráku a já zakřičela : ,,Ahoj"! Šli jsme do kuchyně, kde máma zrovna dodělala špagety. ,,Mami, tohle e Anna. Anno, tohle je moje máma Gabriela. Anna se na mámu usmála a ta pronesla: ,,Říkej mi Gábino"! Potom ještě dodala: ,,Nechcete špagety"? Odpoledne uteklo jako voda a my jsme se museli převléct. Ještě jsme si lae povídali. Zase jsem nevečeřela, ale šla si udělat zápis do deníčku.


                                                         2. ledna 2009
Můj milí deníčku. Dnes jsem si našla ve škole kamarádku. Jmenuje se Kamila a dneska u nás spí. Moc se jí líbil Aragog. Ve škole máme úžasnou třídní. Je moc hodná a moc hezká. Táta dneska Aragogovi dostaví boudu, tak snad se to povede. Už se těším na ráno!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.