Květen 2010

1. díl příběhu-Bouřlivé neštěstí

2. května 2010 v 17:28
Ahoj! Já jsem Kamila a je mi 13. Moje máma je Gabriela a je jí 32 a mýmu tátovi (Aleš) je 37. A teď už do reality.

Taxík jel už strašně dlouho. A najednou... Tůůůtůůů!!! Jsme tady dámy a páne! zakřičel taxikář.Táta vystoupil jako první a vyndal nám zavazadla. Zaplatil a pak vytáhl s kapsi klíče. Vystoupila jsem a mžouravě se zadívala do tmy. A vtom mě máma chytla, protože se mi zamotala hlava a udělalo se mi špatně. Jen jsem vyjeveně koukala na barák. Poté máma spokojeně pronesla: Čtyři patra, Kamíku (Kamík je má přezdívka), je to luxus! Čty-čty-čtyři pa-patra? vakoktala jsem. Diť j-já se hro-hr-hrozně bojím vej-ve-ve-vejšek! vypískla jsem. No... To zvládneš! řekla máma přesvědčivě. A zkus najít svůj pokoj! Vešla jsem do dmu a všudě viděla pavučiny. Šla jsem do druhého patra plného myší, prošla jsem ložnicí našich a šla do třetího patra. To bylo o moc menší, ale... Nikde žádný Můj pokoj. A tak jsem to vzdala, ale najednou jsem viděla takový malý žebříček. Vylezla jsem a uviděla dveře s velkým zeleným (má oblíbená barva) nápisem: Zde má pokoj Kamila!!!  Vkročila jsem sebevědomě do ošoupaných bílích dveří a vtom.... Zpátky! vykřikla jsem. Něco ode mě uskočilo. Jelikož byla tma, tak jsem zhasla a hledala vypínač světla. A najednou, když jsem rozsvítila, jsem uviděla tu rozkoš: Malé štěně bígla. Pojď ke mně! křikla jsem na štěně a hvízdla. Koukla jsem se na známku a tam stálo jméno: Aragog. Aragog? pomyslela jsem si. To zní jak nějaké zaklínadlo! Ale asi půjdu spát, když v tom se ozvalo: Večeře je na stole! Koukla jsem na misku, která byla vedle psího pelechu v mém pokoji. Pojď, Aragogu! křikla jsem n štěně a bígl poslušně cupkal za ,nou. Když jsem přišla ke stolu, tak jsem jen strápeně vyjekla: Špagety? Pak jsem si sedla. Po dvou soustech jsem usoudila: Nemám hla, už je pozdě. Já jdu zítra do školy, do nové školy a potřebuju se vyspat. Hlad jsem opravdu neměla. Doubrou noc! řekla mi máma. Vešla jsem do mého pokoje, lehla si na postel hned vedle Aragoga. Otevřela jsem deník a začala psát:

                                                          1.ledna 2009
Můj milí deníčku, dbnes jsme se přestěhovali. Je to tu strašné. Bohužel.... Je to také vysoké. Já mám pokoj ve 4. patře, ale mám zase nového bígla Aragoga. Jsem už strašně unavená a zítra jdu do školy. Bude těžké, najít si tam kamarády.